Akt podávání rukou údajně vznikl jako důkaz toho, že v ruce nedržíme zbraň, že přicházíme v míru. Postupně se vyvinul v nástroj, který dnes už neodmyslitelně patří ke slušnému a zdvořilému zdravení. Abychom tento nástroj správně používali, je nutné znát několik pravidel, jak ruku správně podat a jak ji přijmout.
1. Ruku nabízí společensky významnější
Z úcty a respektu se řídíme pravidlem, že ruku k podání nabízí ten společensky významnější. Tedy žena muži, starší mladšímu, šéf podřízenému nebo klient dodavateli služby. Pokud ovšem daný člověk neví, že je na něm, aby ruku nabídnul jako první, musí to udělat jeho protějšek, byť tím poruší pravidlo etikety. Je to ovšem za cenu toho, že zachrání vzniku trapného momentu.
2. Síla stisku a jeho délka
Ruku nepodáváme jako leklou rybu ani silně jako gladiátor. S tím druhým mají častokrát problém muži. Buď neodhadnou sílu svého stisku nebo jednoduše chtějí svou sílu ukázat. Obojí je špatně. Stisk musí být pevný tak akorát a trvá přibližně jednu až dvě sekundy. Dlouhé pumpování rukou, které nemá konce, je špatně.
3. Sedět, nebo vstát?
Ruku si nepodáváme přes stůl ani s druhou rukou v kapse. Muži ruku nepodávají vsedě. Ženy mohou muži podat ruku vsedě, taktéž i přibližně stejně staré ženě, u starší ženy už se zvednou. A mohou se postavit i když podávají ruku muži – je to vždy zdvořilejší.
4. Kdy ruku nepodáváme
Ruku nepodáváme někomu, kdo má plné ruce, například u rautového občerstvení. V takovém případě se pozdravíme jen ústně a ruce si podáme případně později.
Ruku nepodáváme tomu, kdo to neočekává. Může to být řidič taxi, obsluha v restauraci, prodavači s potravinami apod. Ruku nepodáváme také v případě, kdy ji máme špinavou.
5. Familiárnosti
Při podávání rukou se ve společnosti a pracovním prostředí vyhýbáme familiárním projevům jako poplácávání druhou rukou po hřbetu ruky protějšku, po zádech, chycení předloktí apod. To si necháme pro okruh těch nejbližších…